Taipei 101
„Někdy to vypadá, že zde nikdy není ten správný čas na turistickou návštěvu,“ říká sympatická Mei z tchajwanského Vládního informačního střediska, když se taxíkem vzdalujeme od letiště Taoyuan International Airport. Je březen a na Taiwanu nás vítá 25 stupňů ve stínu a až 90 procentní vlhkost vzduchu. Po pěti minutách se potím jako v sauně.
„Někdy tu prší celé dny a vypadá, že nikdy nepřestane,“ dodává. Ví, o čem mluví. Jsme na obratníku Raka, pro který je subtropické vlhké podnebí příznačné. Dozvídám se, že Taiwan jsem navštívil o dva měsíce dříve než monzunové deště. Ty nechají ostrov, asi 150 kilometrů jihovýchodně od Číny, na klidu až v říjnu.
Cesta z letiště do centra Taipei, hlavního a nejbohatšího města tohoto ostrova, trvá téměř čtyřicet minut. Čtyřproudá dálnice patří zejména žlutým taxíkům a mopedům. Těch je zde několikanásobně více než v Římě. Na křižovatkách mají dokonce vyznačeny samostatné místo hned před semafory, kam se po rozsvícení červené prokličkovávají mezi auty. Na zelenou se vyřítí hromada mopedů vpřed jako při startu motocyklových závodů.
Město plné paradoxů – to je Taipei
Taipei je obrovský a zároveň malý. Vzdálenost z ulice Kuenming na západě k obchodní čtvrti na východě je kolem pěti kilometrů. „Taxíkem to však někdy trvá i hodinu,“ říká mi řidič jednoho z nich. Ze severu na východ je to dvakrát tolik, ale v noci to zkušení taxikáři projedou i za sedm minut. Taxislužby jsou zde poměrně levné. Největší bankovka, jakou jsem při vystupování vytáhl z peněženky, bylo dvě stě tchajwanských dolarů – asi 180 českých korun.
Taipei působí na první dojem ošklivě. Široké cesty lemují budovy, které nespojuje nic, jen to, že každou již několikrát předělali. V bočních uličkách se tísní zaparkované mopedy, volné fleky si označili místní obyvatelé rozbitými židlemi, řetězy či jiným haraburdím.
Vůně mastných čínských jídel se zde mísí s uschlým močí psů, kteří s oblibou očurávají pneumatiky aut. „Taipei není úžasné město. Pro fotografy je opravdu těžké najít ten správný úhel, ze kterého by Taipei vypadal úžasně,“ napsal ve svém vyznání Život v Taipei taiwanský spisovatel Shu Kuo-Chih.
Přesto člověk velmi rychle podlehne pulsujícímu životu, který v ulicích tchajwanské metropole neutichá ani po setmění. Město, které svým domovem nazývá až 2,5 milionu Taiwančanů, hučí 24 hodin denně. Nejvíc to žije na Civil Boulevard, která se táhne ze západu na východ a je hlavní tepnou obchodních center, supermarketů a restaurací. Centrum, jaké ho známe z evropských měst, zde však neexistuje.
Obyvatelé Taiwanu jsou hrdí
Taipei je vlastně shlukem čtyř míst. Leží v severní části ostrova mezi pohořími Jangmin a Centrálním pohořím. Kde tu vykukují z vysokých budov kopce, obrostlé džunglí. Husté kapradí překvapí často hned na okraji silnice. V džungli má převahu všudypřítomný bambus.
Za hlavní město bývalé Formosy, jako ostrov nazvali ještě Portugalci, si Taipei vybrali i Japonci, kteří ostrov obsadili po válce s Čínou v roce 1895. Město přejmenovali na Taihoku. Když se z ostrova po druhé světové válce stáhli, uchýlil se na něj čínský generál Čankajšek před komunistickou armádou Mao Ce-tunga. V Taipei proto nyní zní zejména mandarínská čínština, i když většina Taiwančanů mi tvrdí, že doma mluví tchajwansky a téměř každý ovládá na ostrově obě řeči. Vztah ostrovanů k pevninské Číně je komplikovaný. Peking považuje Taiwan za svou provincii, což ostrov odmítá. Jelikož většina západních zemí uznává politiku jedné Číny, diplomatické zastoupení má Taiwan jen v asi dvacítce zemí – zejména třetího světa. V Evropě má Taiwan ambasádu jen ve Vatikánu.
Přesto jsou Taiwančani optimisté. V březnu si demokraticky zvolili prezidenta a jsou hrdí na to, že na rozdíl od komunistické pevniny mohou svobodně projevit svůj názor. V místních novinách snadno natrefíte na sarkastické karikatury, jakou je například ta, na které se čínský voják s olympijskou pochodní v ruce řítí tankem na tchajwanského maratónce.
Místní si na jídlo potrpí
Mnohem více než o politice však obyvatelé Taipei mluví o jídle. Turisty přitahují do Taipei samozřejmě atrakce jako Národní čínské muzeum, kde najdete vše, co se Čankajškovi podařilo z pevniny odnést, dále chrám Longshan či největší park da-An. Nejvíce lidí se však i tak mele na nočních trzích.
Malé stánky s prodavači nabízejí po setmění množství místních specialit, a jelikož většina zde funguje již desetiletí, zachovaly své tradiční, původní recepty. Taiwančani si na jídlo potrpí a umí si ho vychutnat. Na talířích převládá zejména rýže, zelenina a mořské příšerky. Pokud nevíte jíst hůlkami, musíte si o příbor a lžičku říct. Úroveň restaurace však poznáte právě podle hůlek. Čím jsou více opracované, tím lepší podnik jste navštívili.
Na ostrově se pěstuje vynikající čaj, který nechybí při každém jídle na stole. V běžných potravinách sice natrefíte spíše na běžný sáčkový čaj z pobřežní Číny, ve speciálních čajových obchodech si však nebudete umět vybrat. Prodávají ho zde na váhu, a nádherně balí do vkusných krabiček.
Trh v Taipei
MRT a Taipei 101
Kdo alespoň jednou navštívil Taipei, určitě nezapomene na MRT a Taipei 101. To první je taipeiské metro, to druhé nejvyšší mrakodrap na světě. Ještě v žádném metru jsem se necítil tak příjemně, jako právě v Taipei. Disciplinovaní lidé, přehledné značení (kromě čínských znaků i názvy v angličtině) a propracovaný systém.
Namísto papírových lístků vydávají automaty žetony, kterými se do podzemí dostanete a které u východu z metra musíte hodit do turniketů, abyste se dostali ven. Nasbírané žetony pak opět putují do automatů na prodej lístků.
Nejznámějším symbolem města je však jednoznačně budova taipeiského mezinárodního finančního centra, mrakodrap Taipei 101. Od roku 2004, kdy ho dostavěli, je nejvyšší budovou světa. Jeho 101 pater vyčnívá až do výšky 509 metrů. Tvar mrakodrapu, který připomíná pagodu, byl také inspirován bambusem, jehož jednotlivé díly vyrůstají z toho předešlého. Za pohled na Taipei z otevřené vyhlídkové plošiny na 91. patře se určitě vyplatí zaplatit 400 tchajwanských dolarů.
Kromě nádherného výhledu se totiž povezete i nejrychlejším výtahem na světě. Na zakrytou vyhlídkovou plošinu na 89. patře se dostanete jen za 37 sekund. Přesto vám nezalehne v uších. V kabině výtahu se totiž udržuje konstantní tlak. Když se pak díváte na město pod vámi, pochopíte, co oceňují Taiwančani i zahraniční turisté na Taipei. „Je to venkovské město a zároveň městský venkov,“ píše ve své eseji Shu Kuo-Chih. Když jsem odcházel zpět na letiště, ohlédl jsem se podle jeho rady ještě naposledy za sebe. „Nikdy pak ho už neuvidíte takové, jaké jste ho opouštěli,“ tvrdí spisovatel, který v něm prožil celý život.
Kam dál?
- www.taipeitravel.net/en/ – informace pro turisty o Taipei
- http://english.taipei.gov.tw/ – také velmi dobré informace
MAPA: Město Taipei
VIDEO: Město Taipei
Zdroj obrázku: Freeimages.com
