Lucembursko



Ohodnoťte článek, budeme rádi: 

lucembursko-imgPoslední tři písmenka ze zkratky „benelux“, ale i země známá svým bohatstvím díky bankovnictví či finančnictví. Lucembursko není jen nejmenší země Beneluxu trojlístk , ale zároveň i jednou z nejmenších zemí celé Evropy. Už na samotném hesle země „Mir Well bleiwe wat mir sinn“ (Chceme zůstat takovými, jakými jsme) vidno, že si s tím její obyvatelé hlavu velmi nelámou a žijí si svým spokojeným životem. I turista si zde však po chvíli najde své oblíbená místa.

Historie Lucemburska

Historie ministátu sahá více než dvě tisíciletí dozadu. V těchto dobách zde žili různé keltské kmeny, které dokonce zmiňuje ve své knize i nejslavnější Říman Gaius Julius Caesar. Významnější dějiny Lucemburska se začínají však psát až v 10.století , kdy se obyvatelé rozhodli na tomto místě postavit první středověkou pevnost. Dlouhé století jim vládli mocní Habsburkové, až se konečně po druhé světové válce stali nezávislými. Dnes při toulkách uličkami města člověka ani nenapadne, jaká historie se za tímto místem ve skutečnosti skrývá. Díky husté železniční síti, kterou jsou země Beneluxu protkány není žádný problém nastoupit na moderní dvoupatrový vlak a ocitnout se uprostřed Lucemburska.

Hlavní ulici Lucemburku Ave de la Liberte tvoří spousta všemožných obchodů, mezi které jsou umístěny banky a restaurace. Moderní nádech města je cítit opravdu na každém kroku. Najednou se za prostorné náměstím jakoby mávnutím čarovnéhu proutku objevila „zelená džungle“. Přes ni vede na druhou stranu dlouhý kamenný most Pont Adolphe. Pod ním se rozprostírá obrovský park, který by mohl klidně dostat přezdívku „plíce města“. Mezi stromy jsou poskrývané malé domky se zahradami a cestičky pro pěší stvořené pro odpočinek a relax v příjemném prostředí moderního města. Na začátku mostu stojí zajímavá budova s ​​vysokou věží. Je domovem Bankovního muzea a také jednou ze 180 bank, které jsou roztroušeny po městě. Jak by asi Lucembursko vypadalo bez bankovního odvětví? Na obloze se ve větru mává obrovská lucemburská vlajka, která je na první pohled téměř k nerozeznání od holandské. Zlatá socha připomíná památku obětí padlých v 1.a 2.světové válce. Nejen Paříž má svůj Notre Damme, ale i zde patří stavby se stejným názvem k dominantám města. Starobyle působící vchod do katedrály jakoby ani nepatřil k samotné stavbě. Dveře zdobí nádherné zlaté postavičky andělů prošoupané od lidských dotyků. Uvnitř je umístěna známá socha oblečené Panny Marie s dítětem. Na výzdobě katedrály se mísí jemnost renesance s gotikou a výsledkem jejich splynutí je toto netradiční dílo.

Srdce města nese jméno posledního německého císaře Guillaumet II. (Vilém II.). Náměstí hlídá jeho jezdecká socha zvětralé bronzové barvy. Kůň směřuje přímo k bývalému královskému paláci. Lavičky obsadili odpočívající lidé, kteří se zastavili aby nasáli atmosféru místa. Z boční strany uzavírá náměstí neoklasicistní budova radnice Hotel de Ville. V někdejším paláci Palais Grand – Ducal už dnes nesídlí královská rodina, ale svou kancelář zde má velkovévody. Rodina se přestěhovala do nedalekého městečka Colmar – Berg vzdáleného asi 30 kilometrů od hlavního města. Palác zkrášlují desítky malých věžiček a před vchodem stojí dvě budky pro strážce. Na bráně visí erb země, ve kterém je umístěn červený lev se zlatou korunou na hlavě na bělomodrém pozadí. Do nitra paláce se lze dostat pouze v rámci skupinové prohlídky. Hned vedle stojí i lucemburský parlament.

Cesta vede dlážděnými uličkami až k útesu Bock. Z vyhlídky vidno ruiny starého hradu a tlustého kamenného opevnění. Španělé v nich v 18.století vybudovali każemy, podzemní chodby, které během obou světových válek poskytli útočiště pro 35 000 lidí. Pod hradbami se rozkládá jiný svět. Staré honosné fasády budov vystřídaly malé hrázděné domky se šikmými střechami nalepené jeden vedle druhého. Jejich terasy jsou plné květů a pod okny se jim vine malá říčka Alzette, přes kterou prochází kamenný můstek s věžičkou. Nad řekou stojí i kostel s vysokou štíhlou věží, která se leskne na vodní hladině. Lucembursko v sobě skrývá hned několik zajímavých světů. Právě tento svět se mi líbí nejvíce, protože vypadá jako vystřižený z pohádky. Žádný ruch, žádný lidé, jen výhledy na budovy, věžičky, řeku či domy. V ostrém kontrastu je pohled na druhou stranu, který dává připomenout 21.století. Ze zeleného kopce Kirchberg Plaetau posetého stromy vyrůstají moderní budovy. Sklobetonová architektura představuje domov několika evropských instituci. Kromě nich zde mají své místo i Soudní dvůr, Investiční banku, filharmonie nebo muzeum moderního umění.

Statistické údaje

Oficiální název: Lucemburské velkovévodství
Hlavní město: Luxembourg
Rozloha: 2586 km2
Počet obyvatel: 454157
Hustota zalidnění: 169 lidí na km2
Státní zřízení: konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem
Časové Pásmo: GMT + 1 h (+ 2 h v létě)
Státní svátek:
Měna: lucemburský frank (LuxF) =100 centimů
Úřední jazyk: francouzština, němčina
Rozloha vodní plochy:
Rozloha pevniny:
Délka hranic: 359 km
Délka pobřeží: 0 km
Sousedící země: Německo, Francie, Belgie
Průměrná délka života muže: 71
Průměrná délka života ženy: 78
Etnické skupiny:
Náboženská příslušnost: římští katolíci 93%, protestanté 1%
Hrubý domácí produkt na osobu: 44340 $
Průmyslová odvětví: hutnický, chemický, strojnický, textilní, potravinářský průmysl
Zemědělství: pěst. obilnin, pícnin, brambor, luskovin, cukrovky, zeleniny, ovoce a vinné révy, chov skotu, prasat, drůbeže
Přírodní zdroje:
Nejvyšší hora: Buurgplaatz – 559 m n. m
Nejnižší bod: řeka Moselle – 133 m n. m
Nejdelší řeka: Moselle (545 km)
Největší město: Luxembourg (77.000 obyvatel)
Železnice v km: 274 km
Silnice v km: 5189 km
Přístaviště:
Plnoletost: od 18 let

Lucembursko se jako jediné na světě pyšní státním zřízením nazývané velkovévodství a proto se i jeho nejvýše postavený nazývá velkovévoda. Protože je to konstituční monarchie, i tento titul se dědí.

Podobnoosti Lucemburska s Českem

K podobnosti s Českem lze zařadit i jeden z dalších atributů země, kterým je pivo. To se v posledních letech stalo vyhlášeným i za hranicemi této malé zemičky.

České vlastence potěší i fakt, že, stejně jako nám, i jim nosí dárky Ježíšek. Naopak liší se ve vánoční kuchyni, ke které patří kupříkladu ovoce máčené v čokoládě, švýcarské brambory se slaninou nebo pečený buřt. Pro tamější obyvatele to jsou ovšem typické vánoční vůně. Též se zdobením stromečku pěkně spěchají, a tak vidět ozdobený stromek 1. prosince není nic neobvyklého.

Pro Lucembursko rozhodně neplatí, že čím menší, tím méně výrazné. Historie, centrum evropských institucí, cykloturistika nebo krásná krajina. Lucembursko má co nabídnout snad každému z nás.

VIDEO: Malé putování Lucemburskem

Zdroj obrázku: SXC.hu

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva


Souhlasím
Tato stránka používá „cookies“ k dodávání služeb v souladu s dohodou. Podmínky pro ukládání „cookies“ nebo pro přístup k nim můžete nastavit ve svém prohlížeči. Více informací.