Evora a Elvas – historická městečka

Městečka Elvas a Évora mají něco, co by jistě rády přijala i velká města: pěkný kus historie natěsnané na malém prostoru ohrazeném hradbami. A ta historie nimi přímo protéká – kostely, kláštery, univerzitní budovy či obyčejné domy. Obě portugalská městečka zatím turisté neokupují ve velkém. Ale jejich čas určitě přijde. Zatím není jisté, zda naštěstí nebo bohužel.

Elvas – pohraniční pevnost

Mestečko Elvas leží jen asi deset kilometrů od španělsko-portugalské hranice, která zde však pro dlouholeté členství obou zemí v unii již dlouho nefunguje. Dominantou městečka jsou dvě předsunuté pevnosti Forte de Santa Luzia (Pevnost sv. Lucie) ze 17. a Forte de Graca z 18. století, kde je ještě dodnes vojenská základna. Obě jsou výraznou ukázkou vojenské architektury.

Pevnost Elvas

Opevnění starého města na principu soustavy pětiúhelníkových bašt a ravelin vybudovali podle základních pravidel francouzského vojenského architekta, maršála Sebastiana de Vauban a tvoří vícecípou hvězdu, která chrání městské hradby ze všech světových stran. Opevnění Elvas patří k nejzachovalejším městským opevněním v Evropě.
Původně zde stál maurský hrad, který ve středověku několikrát přestavovali. Posledními úpravami prošel v druhé polovině 18. století za šlechtice Schaumburg-Lippe, po kterém nese své jméno a dospěl ke svému současnému hvězdicovitému tvaru barokní pevnosti.

8km dlouhý akvadukt

Od hradeb, jejichž součástí jsou dvojnásobně jištěny městské brány, vede pozoruhodný akvadukt, který je dlouhý téměř osm kilometrů. Stavěli ho v letech 1498-1622 – tedy plných 124 let. Akvadukt postavili podle projektů jednoho z nejznámějších portugalských architektů z dob krále Manuela I. – Francisca de Arruda. Klene se přes údolí a jeho obrovské pilíře a kolem 850 oblouků až na pěti patrech tvoří mohutnou stavbu, která místy dosahuje výšky přes 30 metrů. Vodovod dodnes zásobuje Elvas vodou.

Renesanční kostel Panny Marie Těšitelky

Na první pohled poměrně prostý exteriér renesančního kostela Panny Marie Těšitelky neprozrazuje nic z jeho bohatství. Osmiboký půdorys vychází z návrhu původního kostela templářských rytířů a je ze 16. století. Hlavní půvab interiéru chrámu tkví v prudce elegantních mramorových sloupech a strhujících žluto-modrých obkladačkách azulejos ze 17. století, které lemují stěny kostela a sahají až po jeho kupoli. Azulejos (od slova azul – modrý) jsou malované keramické obkládačky, které slouží k výzdobě interiérů a exteriérů církevních, občanských, soukromých i veřejných staveb a představují svou barevností jeden z charakteristických rysů architektury portugalských staveb. Ve výzdobě platí různé obrazové i abstraktní dekorativní motivy, které vycházejí zejména z maurských – arabských vzorů. Rozmach azulejos nastal v 16. století, kdy Portugalsko začalo vyrábět vlastní ozdobné obkládačky, buď s historickými výjevy, nebo jednoduchými dekorativními motivy (např. ptáci, květiny, medailony). Za nejkrásnější a nejelegantnější se však považují modrobílé z období baroka.

Arabská brána

Nedaleko Kostela P. Marie vzbuzuje pozornost Arabská brána s lodžií s postranními věžemi i se zbytkem maurského opevnění z 10. století, ale zajímavý je zejména malebný bohatě zdobený pranýř se železnými háky pod hlavicí. Pranýř je charakteristickým prvkem náměstí většiny portugalských obcí a měst. Byl od středověku až do 18. století symbolem vítězného municipalizmu. Pranýř mohli stavět pouze obce s právem provádění spravedlnosti. Většina portugalských pranýřů má sloupy převážně točené a završené dekorací připomínající původní vybavení – koš, často s heraldickými symboly (například erby, znaky, kříž).

Évora – muzeum portugalské architektury

Z Elvasu do města Evora je jen na skok. Z okolní roviny se najednou před vámi vypíná hradbami ověnčené – kouzelné a malebné město Évora. Město založil údajně římský císař Julius Caesar a za římských časů velmi vzkvétalo. V té době se město jmenovalo Liberalitas Julia, Arabové mu zase říkali Yebora. Po nich přišli Portugalci, kteří dobyli město pod vedením generála Sempavora. Všechny národy, které se zde vystřídaly, zanechali po sobě stopy – v architektuře.

Dianin chrám

Památníkem z římského období (2. nebo 3. století nl) jsou velmi dobře zachované zbytky římského chrámu korintského rázu zasvěceného bohyni Diane – Dianin chrám. Hlavice a patky chrámu jsou z mramoru, 14 kusů korintského sloupořadí ze žuly. Ve středověku ho přestavěli na pevnost, do roku 1870 sloužil jako zbrojnice, později jako divadlo i jatka: je ve velmi dobrém technickém stavu.

Navštivte zajímavé domy v Évoře

Síť úzkých évorských uliček, obklopených třemi pásy hradeb z římské éry, středověku a 17. století postupně chránily město. V ulicích starého města je několik zajímavých domů vybudovaných v Manuelském stylu, který vzkvétal za vlády krále Manuela I. a je ve své podstatě portugalským variantou pozdní gotiky. Všechny domy jsou sněhobílé s nádhernou květinovou výzdobou balkonů. Nejznámější z nich je dům mořeplavce Vasca da Gama.

Kostely, kláštery a katedrály

Počet a rozmanitost kostelů svědčí o velkém náboženském dědictví Evora. Naleznete zde více než dvacet kostelů a klášterů, včetně strašidelné kostnice. Z početného množství chrámů vyniká zejména katedrála Santa Maria. Pochází z 12. a 13. století a snoubí se v ní románský styl s ránou gotikou. Na průčelí žulové katedrály jsou dvě věže působící podivným asymetrickým dojmem. Jedna z věží má drobné věžičky a druhá modrý kužel. V třpytivé klenotnici katedrály si můžete prohlédnout ukázky sakrálního umění. Skvostem je zejména slonovinová socha Panny Marie z 13. století, jejíž tělo se otevírá do triptychu miniaturních výjevů popisujících její život.

V době největšího rozmachu, kdy Évora byla opěrným bodem dynastie Avis, vyrostlo zde mnoho atraktivních budov a paláců. Na náměstí, ze kterého okraje je pěkná vyhlídka na níže položené části města, stojí Kostel sv. Jana Evangelisty, jehož interiér skrývá jednu z nejkrásnějších obkladaček v Portugalsku – azulejos vyobrazujících osudy sv. Vavřince.
Do Kostela sv. Františka zase přitahuje turisty zejména Capela dos Óssos (kostnice), postavená v 17. století na podnět františkánů. Do zdí a pilířů je zabudovaných jako symbol pomíjivosti pozemského života kolem 5000 lebek a jiných kostí mnichů. Dvě mrtvoly, jedna dětská, se houpaly na řetězu a u vchodu čteme sarkastický nápis: My, kosti, zde čekáme na vaše.

Univerzitní město

Évora je i významným univerzitním městem. Univerzitu Sv. Ducha založil v 16. století kardinál Henriques, který se stal později králem. Univerzitní budovy jsou renesanční, kolem nádvoří vedou arkády a galerie. Výzdoba poslucháren zobrazuje náměty týkající se studia například i Platóna přednášejícího svým posluchačům.

Manuelský, renesanční a hybridní lusomaurské paláce, kláštery a kostely dělají z města Evora doslova muzeum portugalské architektury a přispívají tak k neobyčejně skvělé atmosféře starého města. I proto se Évora ocitla na seznamu chráněných památkových rezervací světového kulturního dědictví UNESCO.

MAPA: Kde leží Elvas a Evora

 

VIDEO: Krásy města Evora

Zdroj obrázku: Freeimages.com / rvlu

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost