Údolí smrti vás uchvátí…
V Údolí smrti jsme byli v srpnu, kdy horko překračuje 45 stupňů. Průvodce a mapa parku, kterou dostanete při vstupu, upozorňují: „Několik lidí tu už zemřelo! Když procházíš parkem, určitě si nezapomeň vzít dost vody. Nezapomeň natankovat plnou nádrž. Při cestě do kopce vypněte klimatizaci v autě, aby se nepřehřál motor. Pokud jdeš na túru, zavolej přátelům, kam přesně jdeš a kdy se asi vrátíš. Mobilní telefony v Údolí smrti nefungují, nespoléhej se na ně!“
Pravidla působí hrozivě a turisté jejich poctivě dodržují. Z auta téměř nikdo nevystoupí bez láhve vody v ruce, ačkoli pít z ní během procházky není nic příjemného, studená a osvěžující dlouho nevydrží.
Vystoupit z auta se však vyplatí. Death Valley není jednotvárná poušť, kterou stačí projet. Zastávky jsou poměrně rozmanité – pískové duny, moře solných krystalů, bod nejníže pod hladinou moře, bývalé doly, dokonce zámek, ale i infocentrum, kde se dá ochladit, nakoupit suvenýry či dozvědět se o tomto místě více.
Město duchů Rhyolite
Přes park vedou v podstatě dvě hlavní asfaltové cesty – jedna spojuje sever s jihem, další západ s východem, boční cesty k atrakcím jsou většinou jen zpevněné prašné cesty.
Pokud přijíždíte z východu, možná bude vaší první zastávkou město duchů Rhyolite. V letech 1905 až 1911 to bylo největší město údolí s asi desetitisíci obyvatel. Většina pracovala v blízkém dole. Dnes stojí už jen dvě budovy – bývalá železniční stanice a hostinec. Nejfotogeničtější je však jediná stěna, která zůstala stát z třípatrové budovy banky. A samozřejmě bílé postavy duchů, které zde postavili umělci. Pocit, že jste ve městě duchů, je silnější, pokud zde kromě vás ve stejnou dobu nejsou jiní turisté. A strach zase vyvolávají upozornění, abyste nescházeli ze zpevněné cesty mezi keře, protože tam mohou být hadi či škorpióni.
Zámek Scotty’s castle
Pokud přijíždíte ze severu, první zastávka nebude tak skličující. Zastavíte u zámku či jakési vile – Scotty’s castle. Ačkoli, i tento zámek působí trochu jako opuštěný strašidelný hrad z knihy.
Scotty není jméno majitele, pouze šikovného podvodníka, který údolí miloval. Walter Scott pracoval na ranči svého bratra v Nevadě, kde ho objevili jako kovboje pro Buffalo Bills Wild West Show. Během 12 let cestování po Americe s programem, ve kterém mimo jiné bojoval s Indiány, se seznámil s několika byznysmeny a přesvědčil je, že v Death Valley je zlato a vyplatí se investovat do průzkumu. Najdéle se nechal obelhávat chicagský milionář Albert Johnson. I on se však po čase rozhodl prohlédnout si doly na vlastní oči. Když prý uviděl údolí, na doly zapomněl a rozhodl se zde trávit více času. Samozřejmě, pohodneji než v kempu – v nové vile, která měla být zimním sídlem Johnsona a jeho manželky. Údajně zdejší klima prospívala i jeho zdraví. Vilu však nedokončil, po pár letech se zjistilo, že staví na federální půdě. Vilu nabídl vládě, nejprve se z ní stal hotel, dnes tu dělají rangeri turistické prohlídky.
Dakší zajímavá místa v Údolí smrti
Americké národní parky jsou osobité tím, že autoturisty nasměrují právě na ty nejzajímavější místa. Zaparkujete, kousek se projdete, vytáhnete fotoaparát a vrátíte se k autu. V Death Valley jsou na mapě jako nejzajímavější zastávky vyznačeny zejména:
Artist’s Drive
Ttedy Cesta umělců (přejezd cestou mimo hlavního údolí se skalami zbarvenými různými kovy).
Dantes View
Danteho vyhlídka (vyhlídka na údolí a hory v pozadí, vidíte nejnižší bod národního parku – Badwater Basin, který je 86 metrů pod hladinou moře a zároveň v dálce nejvyšší bod Telescope Peak s nadmořskou výškou 3455 metrů).
The Devil Golf Course
Ďáblovo golfové hřiště (more tvořeny zvláštními formami krystalů ze soli)
Sand Dunes
Pískové duny, které Hollywood pro jejich blízkost využívá ve filmech.
Saratoga Spring
Koho láká fauna, může zastat na zastávce Saratoga Spring, dřevěné lávky turistů vedou přes meandry úzkého potoka a oni se snaží spatřit jedinečnou rybu, která nežije nikde na světě – Saratoga Spring Pupfish. Zůstala tu z dob před 10 tisíci lety, kdy bylo údolí zalité vodou. Šanci vidět ji však mají ti, co přijdou na jaře, v horkém létě potok vysychá.
Ubehebe Crater
Kdo chce, může si prohlédnout to, co zbylo z dolů, v nichž se těžil borax. Kdo se chce projít po okraji kráteru sopky, která vybuchla před třemi tisíci let, ať zastaví na Ubehebe Crater.
Furnace Creek
Kdo se chce osvěžit, najíst, ubytovat, nebo natankovat, zastaví v městečku Furnace Creek, kde je i informační centrum (klimatizované) a sídlo správy parku. Je zde i malé letiště pro ty, co do parku přiletí vlastním letadlem a dokonce nejníže položené golfové hřiště na světě (65 metrů pod hladinou moře).
Badwater – nejteplejší místo na Zemi
Samozřejmě, místo, pro které se do parku chodí, je trochu jižněji – nejníže položené místo západní polokoule – Badwater leží 86 metrů pod hladinou moře. Zejména na jaře je tu jakési malé jezírko, v létě spíše vysušená solná plošina. A přestože na světě je devět ještě níže položených míst (nejhlubší Mrtvé moře 418 metrů pod hladinou moře), Badwater je pravděpodobně nejteplejším místem na zemi. Nejvyšší teplotu dosud na světě naměřili v Libyi v roce 1922 – bylo to 58 stupňů. Druhou nejvyšší však naměřili ve Furnace Creek v 1913, a to 57 stupňů. Oficiálně se měří teplota v Údolí smrti právě ve Furnace Creek, ale ví se, že v Badwater bývá vždy teplota asi o čtyři stupně vyšší. Takové horka tu však nebývají celý rok, v zimě je tu příjemných 16 až 21 stupňů, takže hory, které obklopují údolí bývají dokonce zasněžené. Právě ty jsou příčinou teplého ovzduší. Srážky od moře zachytí pohoří Sierra Nevada, takže do údolí se celý rok téměř nedostanou a hory v okolí údolí zase nepustí ven horký vzduch ani v noci, takže tu stále cirkuluje a zahřívá se. Přesto zde žijí lidé, nejen rangeri či turisté, kteří zde mohou přenocovat v několika hotelích a kempech, ale především potomci původního indiánského kmene Timbisha v rezervaci, která však není přístupná veřejnosti.
MAPA: Údolí smrti
VIDEO: Údolí smrti – cesta autem z Las Vegas (from Las Vegas to Death Valley)
Zdroj obrázku: Freeimages.com
