Maastricht: Toulky nejstarším nizozemským městem



Ohodnoťte článek, budeme rádi: 

maastrichtNizozemské město Maastricht ležící na břehu řeky Meuse nedaleko belgických hranic nepatří jen mezi nejstarší města v zemi s nádhernými kostely a uličkami, jeho jméno se skloňuje i při smlouvě stojící u zrodu moderní Evropské unie a společné měny Euro.

Nejstarší most Nizozemska

Najít Maastricht na mapě Nizozemska není vůbec těžké, protože leží v jeho nejjižnějším výběžku tak blízko belgické hranice, až by se mohlo zdát, že prochází jen pár metrů za městem. Železniční stanice vítající pasažéry dýchá starobylostí a nad její cihlovým tělem se zvedá vysoká hranatá věž. Stanice oslavila 160 let, i turistická mapa ji řadí mezi památky, ke kterým by se člověk při obchůzce Maastrichtu měl zatoulat. Jedna z hlavních ulic vede přímo do starého města. Aby se do něj člověk dostal, musí překročit řeku Meuse, ale dnes to již není žádný problém. Už Římané, kteří zde žili během zlaté římské éry za císaře Augusta, postavili první dřevěný most, ale dnes po něm není už ani stopy. Dnešní Maastricht se tak pyšní kamenným mostem Sint Servaasbrug postaveným na konci 13.století. Nejenže patří k nejkrásnějším mostům celého města, je dokonce nejstarším mostem v Nizozemsku. Jeho sedm kamenných oblouků se leskne na klidné hladině řeky. Kráčí ním mnoho lidí, nejen domácích, ale i turistů, protože pro Maastricht znamená asi tolik, co Karlův most pro Prahu. Na konci mostu, kde už téměř dosahuje břeh, se oblouky ztratí, aby mohli pod most plavat níže lodě. Až tady na nábřeží začne pověstné staré město. V ulicích panuje zrána čilý ruch a přestože mírně poprchává, lidem to nedokáže znepříjemnit den a téměř nikdo si nebere deštník. Všude je čisto, fasády zdobí vlajky nejen Holandska, ale i městské zástavy s bílou hvězdou na červeném pozadí a na konci některých ulic vyrůstají zašpičatělé střechy kostelů.

photo-maastricht

Sladce v ústech a socha s pochodní

Vůně z malého stánku ukrytého mezi zástavbou butiků, obchodů a restaurací podlomí kolena každému milovníkovi sladkého. Holandsko je společně s Belgií krajina, kde mezi nejtradičnější pochoutky patří oblíbené wafle. Jejich nasládlá vůně pokrývá ulici a každého turistu přitáhne k sobě. Dívky vyrábějí čerstvé wafle a nabízejí je s čokoládou, šlehačkou, ovocem či v jiných variacích. Ať už si dáte jakoukoliv příchuť, jedno je jisté – zanedlouho je budete chtít znovu. Je to lahůdka ověřená staletími a dokonce se říká, že předchůdkyně dnešních vaflovačů již v prostoru Beneluxu znali před tisíci lety, ačkoli nejstarší recept pochází „jen“ ze 14.století. Tomu se říká tradice. Se sladkou chutí rozlitou v ústech se Maastrichtem hned kráčí jaksi veseleji. V kavárničkách posedávají domácí s novinami či při rozhovoru s přáteli a kolegy a skupinky návštěvníků s průvodcem kráčejí k náměstí Markt. Domy kolem jsou typicky holandské, vysoké, úzké, často cihlové a ozdobené několika okny, nad nimiž nechybí zašpičatělý či zaoblený štít. Hlavní náměstí Markt ukrývá zajímavou stavbu Stadthuis, tedy Radnici, která na první pohled připomíná spíše kostel či svatostánek, než budovu odkud poslanci řídí město. Kola stojí zaparkovaná pod stromy, ve stojanech, na okraji náměstí a kam se člověk podívá, tam uvidí s určitostí člověka šliapajícího do pedálů. Tím, že je Nizozemsko rovinatá krajina, kolo je tu nejlepším a také nejoblíbenějším dopravním prostředkem. Při pohledu na desítky bicyklujících lidí se člověk zamyslí, zda jsou vůbec v Maastrichtu třeba auta. Radnici postavil slavný architekt Pieter Post a je chloubou Maastrichtu již od konce 17.století. Náměstí dnes patří bleší trhu a desítkám stánků, mezi kterými se procházejí lidé a hledají, zda by se jim nějaká stará zapomenutá drobnost nehodila do bytu. Desky, staré mince, knihy nasáklé vůní desetiletí, obrazy, odznaky, gramofony, rádia či dokonce staré černobílé fotografie jsou naskládány ve stáncích. Obchodníci posedávají, sem tam prohodí slovo s kolemjdoucími, ale nikdo nikoho nepřesvědčuje o koupi. Severní okraj náměstí Markt patří velikánovi, místnímu rodákovi Johanese Petruš Minckelerovi. Narodil se v Maastrichtu v roce 1748 a jeho socha v nadživotní velikosti vytesaná do kamene z něj udělala nesmrtelný symbol. Socha drží v ruce pochodeň s opravdovým plamenem, který tančí podle toho, jak zafouká vítr. Maastrichtský rodák totiž vynalezl svítiplyn a díky němu se mohlo rozsvítit tisíce olejových lamp.

Náměstí kostelních věží

Najít ve starém městě náměstí Vrijthof je nesmírně snadný úkol. Všechny uličky, hlavní i ty vedlejší, jsou propletené tak, že se v srdci města ocitne prostě každý. Ani zde neopadl ruch, ba přímo naopak, je ho tu o poznání více. Cyklisté brázdí své chodníčky, v podniku podávají nizozemské hranolky, které zde patří k nejoblíbenějšímu fastfoodu a lidé zvedají hlavy, aby si vychutnali pohled na dvojici vedle sebe stojících kostelů. Déšť vyhnal lidi z teras dovnitř podniků, ale desítky rozložených židlí a stolů jen dokazují, jakou zde musí pěkný slunečný den vyčarovat atmosféru. Nizozemci si velmi rádi chodí posedět do svých oblíbených restauraci či klubů, a proto města ožívají i po setmění. Bazilika svatého Serváce patří k ikonám Maastrichtu. Bazilika sice vznikala v průběhu středověkých století a nejednou změnila svou tvář, ale z historických záznamů víme, že zde stála už v 4.století. Její umístění není vůbec náhodné, protože vyrostla na místě, kde pohřbili váženého biskupa svatého Serváce, který do Maastrichtu přišel z daleké Arménie. Oblíbenost biskupa přitahovala poutníky od doby, jak se rozkřiklo, že svůj věčný klid našel v městě na řece Meuse. Mezi ty, kteří mu přišli vzdát hold, patřil například i Karel Veliký, Karel V., španělský král Filip II. a v novodobých dějinách se u hrobu zastavil i zesnulý papež Jan Pavel II., když se v tu roku 1985 zastavil při své návštěvě. Bazilika skutečně vyzařuje starobylého ducha a její dvě hranaté věže ozdobené kříži nad apsidou sledují vše, co se v jejím okolí děje. Románské rysy svatostánku se předvádějí před návštěvníky, ale nejvíce z nich vyniknou sochy, kterými jsou stěny baziliky ozdobeny. Uvnitř za barveným portálem se objeví svět ticha a klidu. Interiérem se procházejí desítky lidí, ale i tak si zachovává svoji auru a šipky ukazující směr lákají na návštěvu vzácné chrámové pokladny s relikviemi, busty Serváce či dalších kousků nevyčíslitelné hodnoty. Hořící svíčky vrhají stín na kamenné stěny a pár žen sedí v dřevěných lavicích a tiše se modlí.

Řeka Muese v Maastrichtu

Řeka Muese v Maastrichtu

Červený „maják“

Na dosah ruky od Baziliky sv. Serváce stojí další monumentální kostel zasvěcený muži, který svou rukou křtil Ježíše Krista v řece Jordán. Stojí tak těsně vedle sebe, že při pohledu z některého úhlu by se zdálo, že jde o jeden a tentýž chrám. Odděluje je však úzká ulička a co je důležitější, i propast staletí. Kostel sv. Jana Křtitele vznikl až ve 12. století po tom, jak se představitelé sousedního kostela rozhodli, že potřebují křtitelnici. Jak plynul čas, napětí mezi katolíky a protestanty se stupňovalo až vyvrcholilo tím, že kostel v polovině 17.století protestanti převzali do vlastních rukou. Podle mnohých jim to dodnes někteří lidé nedokázali odpustit a dívají se na kostel s křivdou. První, čeho si návštěvník všimne, je výrazná červená barva vysoké zvonice. Ne vždy tomu tak bylo, protože dobové záznamy vzpomínají i žlutou a bílou barvu, ale nakonec padla volba na křičící červenou. Soužití dvou kostelů nebylo ideální a dokonce se dodnes hovoří legendy o tom, jak si navzájem rušili bohoslužby hlasitým vyzváněním zvonů. Rušná ulice Brede vystřeluje z náměstí směrem k řece, ale před tím, než se rozplyne na nábřeží, přivede lidi k bazilice Onze Lieuve Vrouw, tedy bazilice Naší Panny Marie, která patří podle Nizozemců mezi nejkrásnější románské stavby celého středověku. Je zasazena do hezké prostředí obehnaného starými domy a zelenými stromy. Tu ještě pulzuje tlukot starého města, ale stačí projít pár desítek metrů a Maastricht se změní na moderní město se siluetou vysokých budov. Pod sochou Panny Marie v interiéru kostela hoří stovky svíček a právě sem přicházejí domácí se svými problémy. Na prahu starého města se objeví oáza klidu v podobě Stadsparku, který od domů oddělují zbytky středověkých hradeb. Pod nimi se v tichosti převaluje říčka Jeker, aby beze slova splynula s řekou a vydali se na společnou cestu. Do parku za kamennou bránu Helpoort, která je nejstarší branou celého Holandska z 13.století, si chodí lidé odpočinout od hlasů města. Sednou si do trávy, odloží kolo, vyberou knihu, seženou přátele a zapomenou na všechno ostatní. Zejména léto a teplá podzim dokáže park zaplnit a oživit. Nábřeží vede až ke starému mostu Servaasbrug, odkud jsou na Maastricht velmi působivé pohledy. I samotné nábřeží vyzařuje jakýsi klid, kterému člověk snadno podlehne. Každý dům je odlišný od sousedova, a tak tvoří příjemnou mozaiku. Maastricht se nakonec celý vyrýsuje a jeho panorama jakoby se vznášela nad hladinou řeky, která mu vdechla život.

Památky v Maastrichtu

Markt – náměstí, které bylo renovováno v létech 2006-2007. Na náměstí je skoro všude zakázáno jezdit na kole. Na náměstí najdeme: Radnici a Mosae Forum. Radnice byla postavena v polovině 17. století Petrem Postem. Mosae Forum – navržené Jo Coenem a Bruno Albertem. Mosae Forum je nové obchodní centrum. Na parkovišti můžeme najít Citroën Miniature Cars což je největší výstava aut značky Citroën na světě.

Entre Deux – obchodní centrum, které získalo mnoho světových cen. Za zmínku stojí knihovna, která se nachází ve starém dominikánském kostele. Tuto knihovnu označily britské noviny The Guardian za nejhezčí knihovnu světa.

Onze-Lieve-Vrouwe Plein – malebné náměstí, na kterém se nachází mnoho kavárniček. Můžeme zde najít třeba Onze-Lieve-Vrouw Basilica (bazilika z XI století) nebo Derlon Museumkelder – (muzeum v podzemí hotelu Derlon).

the Inner City – Centrum města Maastricht a hlavní obchodní čtvrť. Za procházku stojí určitě tyto uličky: Stokstraatkwartier, Maastrichter Brugstraat, Grote Straat, Kleine Straat nebo Wolfstraat.

Vrijthof – nejznámější náměstí města Maastricht. Můžeme zde vidět Theater aan het Vrijthof (divadlo), Sint-Servaas Basiliek – románský kostel svatého Serváce, Sint-Janskerk – gotický kostel svatého Jana Křtitele s krásnou červenou věží.

Sint-Pietersberg – malý pahorek (171 m n.p.n.) ležící na jih od města. Můžete tam najít Fort Sint-Pieter což je tvrz z 18 století. Grotten Sint-Pietersberg pískovcové doly a jeskyně. Je zde možnost výletu s průvodcem. Ruine Lichtenberg – ruiny středověké věže nebo nakonec i D’n Observant což je uměle navršený pahorek na vrcholu Sint-Pietersberg.

VIDEO: O Maastrichtu

Zdroj obrázku: SXC.hu

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Zatím žádné komentáře

Zanechat komentář ke článku

Zpráva


Souhlasím
Tato stránka používá „cookies“ k dodávání služeb v souladu s dohodou. Podmínky pro ukládání „cookies“ nebo pro přístup k nim můžete nastavit ve svém prohlížeči. Více informací.